Park Houbalova v Líšni: park, který zadrží dešťovou vodu ze střech paneláků

Na podzim 2014 sepsal majetkový odbor brněnského magistrátu na jednom líšeňském pozemku přestupek. Někdo tam bez povolení vysázel ovocné stromy a prošlapal pěšinu, které si místní pojmenovali Stezka bez bot. Úředně vzato černý zásah na městské zeleni. Dvanáct let nato je z té výsadby projekt parku za desítky milionů, oceněný odbornou porotou — a pořád čeká, jestli se vůbec postaví.

Park Houbalova má být první velký kus veřejného prostoru, který půl století staré líšeňské sídliště dostane navržený na míru horku a suchu. Víc než tři hektary mezi paneláky, tři tůně a jezírko, do kterých má téct dešťová voda ze střech okolních domů — místo aby zmizela v kanálu. Na papíře je hotový do posledního chodníku. Chybí jediné: peníze.

Začalo to načerno

Nápad nevzešel z radnice. Přišel zdola. Místní obyvatel Lukáš Sejkora chtěl na zanedbané ploše mezi ulicemi Houbalova, Sedláčkova a Novolíšeňská vysadit ovocné stromy a přihlásil záměr do participativního rozpočtu města. Vznikl takzvaný jedlý park — sousedská výsadba, o kterou se lidé starali sami, každý si mohl utrhnout.

Jenže pozemek byl majetkoprávně zamotaný a scelit ho trvalo městu víc než devět let. Než se to podařilo rozplést, stihl magistrát tu výsadbu i Stezku bez bot zaevidovat jako nelegální. Sousedská iniciativa a úřední pořádek se tu potkaly ze špatné strany. Teprve na jaře 2019 požádala městská část město o svěření pozemků, aby na nich vůbec mohla začít cokoli plánovat.

Od té chvíle šla příprava krok za krokem, ale nikam nespěchala. Na podzim 2019 proběhla inventarizace dřevin a architekti představili první ideový záměr. V roce 2021 se ptali obyvatelé. Na konci roku 2022 byla hotová projektová dokumentace a dořešené majetkové scelení. Mezitím žádosti, biologická hodnocení, připomínky. Roky, kdy se navenek nic nedělo a papíry přesto přibývaly.

Anketa, kterou hlídal notář

Co má na ploše nakonec vzniknout, nechala radnice rozhodnout ty, kdo tam bydlí. Na jaře 2021 rozeslala do okolních paneláků tři tisíce výtisků novin s anketním lístkem a jednou otázkou: chcete divoký jedlý park, o který se staráte sami, nebo formální park podle návrhu krajinářských architektů?

Hlasovalo tři sta sedmdesát osm lidí z okolí a výsledek si radnice nechala notářsky ověřit. Sedmasedmdesát procent dalo přednost odbornému návrhu dvojice Markéta Zajíčková a Michal Pôbiš, zbylá necelá čtvrtina chtěla zeleň ponechat v rukou sousedů. Zdola vzešlý nápad si tím lidé sami nechali profesionalizovat — z party, která sázela ovocné stromky načerno, se stal projekt s vodohospodářem a rozpočtem na desítky milionů. Něco z té původní verze ale v návrhu přežilo: ovocný sad i komunitní zahrádky jsou přímé dědictví jedlého parku. Na veřejném projednání v lednu 2023 pak architekti ukázali, co za ty peníze bude. Od hlasování obyvatel k prvnímu stavebnímu razítku ale mělo uplynout ještě dalších pět let.

Voda, která nepoteče do kanálu

To, čím se park Houbalova liší od běžné parkové úpravy, není seznam laviček a hřišť. Je to voda. Návrh počítá s tím, že dešťová voda ze střech okolních bytových domů nezmizí jako dosud v kanalizaci. Mělkými koryty se svede do soustavy tří retenčních tůní a centrálního jezírka, ve kterém má stát voda celoročně. V parných dnech se z hladiny odpařuje vlhkost a ochlazuje okolí, při přívalových deštích tůně zadrží nárazovou vodu, která by jinak zatížila stoku. A v suchu slouží zadržená voda k zálivce nové zeleně — park by se z velké části zaléval sám ze svých tůní. Tomuhle principu se říká modrozelená infrastruktura a Brno ho v posledních letech tlačí do stále víc čtvrtí. Park Houbalova je v podstatě velké zasakovací zařízení převlečené za park — a o téhle jeho roli se mluví míň než o hřištích.

Proč zrovna na sídlišti dává voda takový smysl, ukazuje počasí. Brno se v posledních letech znatelně přehřívá. V noci bývá v centru asi o pět stupňů tepleji než v okolní krajině. A tropických dní, kdy teplota přeleze třicítku, přibývá zhruba o dva a půl každou dekádu. Panelová sídliště s rozlehlými zpevněnými plochami a málo vzrostlou zelení patří k místům, která se přes den rozpálí nejvíc a v noci chladnou nejhůř. Stín a odpar z vodních ploch tam sídliště ochladí právě tam, kde beton jen sálá. Brno proto modrozelené prvky rozjíždí i jinde — dokumentaci pro hospodaření s dešťovou vodou dostalo v roce 2023 hned sedm městských částí.

Kolem vody se pak skládá zbytek. Dvě dětská hřiště, jedno přímo s vodními prvky, kde kvůli hygieně poteče pitná voda. Veřejné griloviště s elektrickým grilem, altán, komunitní zahrádky, ovocný sad a časem i malá kavárna. Invazní akáty, kterých je tam plno, mají z velké části padnout a nahradit je domácí druhy — jenže jejich dřevo se nevyveze, udělají se z něj herní prvky pro tatáž hřiště. Desítky nových stromů, tisíce květin, nové osvětlení a pobytová terasa nad hladinou jezírka. V roce 2023 dostal projekt zvláštní cenu poroty v soutěži Chytrá města, právě za to, jak pracuje s vodou a biodiverzitou.

✕

Sídliště, které stárne rychleji než jeho stromy

Líšeňské sídliště vyrostlo mezi lety 1975 a 1985 pro víc než dvacet tisíc lidí, v odstupu pár set metrů od staré Líšně s návsí a poutním kostelem, která k Brnu patří od roku 1944. Paneláky architekti poskládali do velké podkovy podél Novolíšeňské a Jedovnické, páteří se stala tramvaj — zastávka Jírova je dodnes nejvýše položená v celém Brně. A dnes na tom sídlišti stárne všechno naráz: paneláky, sítě i obyvatelé. Pod nohama leží padesát let staré vedení vody, tepla a elektřiny a město ho postupně ulici po ulici rozkopává a mění. Zrovna Houbalova ulice je od května 2026 na půl roku uzavřená kvůli nové vozovce, autobusy jezdí objížďkou. Park se tak chystá na místě, kam se momentálně dá dojít jen s objížďkovou mapou.

Paradoxně přitom Líšeň zeleně nemá málo. Na východě se rozkládá Mariánské údolí s rybníky ze šedesátých let a hlubokými lesy, nad starou částí louky kolem poutního Kostelíčka. Jen samotné sídliště je na kvalitní pobytovou zeleň chudé, a lidí v něm navíc ubývá: dnes má městská část zhruba čtyřiadvacet tisíc obyvatel, o pár tisíc míň než před pár lety. Park Houbalova k němu má přidat i to, co na sídlišti roky chybělo: bezpečné pěší cesty. Nový chodník má vést podél tramvajového náspu k Havaně, doplnit se má i dosud chybějící spojnice mezi Sedláčkovou a základní školou Masarova.

Do téhle situace přichází park jako pokus dohnat starý dluh ve veřejném prostoru. Není první svého druhu a Líšeň dobře ví, jak dlouho to umí trvat. Centrální Líšeňskou rokli o pár set metrů dál městská část revitalizuje od roku 2006 a po víc než třinácti letech práce pořád není hotová. Sídliště, které se stavělo pár let, se teď opravuje po dekádách.

Razítko je, peníze nejsou

V březnu 2026 získal park po čtyřech letech projekčních prací stavební povolení. O dva měsíce později schválilo zastupitelstvo města Brna materiál, který městské části umožňuje požádat o evropskou dotaci. Jde až o čtyřicet milionů korun z Integrovaného regionálního operačního programu — na celkové náklady kolem třiašedesáti až pětašedesáti milionů. Ještě na jaře 2023 se přitom mluvilo o odhadu kolem sedmatřiceti milionů; za tři roky příprav a při dnešních cenách ve stavebnictví se částka téměř zdvojnásobila. Klíčové slovo je ale požádat.

Schválený materiál totiž není přiznaná dotace, jen povolení podat žádost. Mezi schválením papíru a penězi na účtu je pořád velký krok. Do poloviny července 2026 nikdo neoznámil, že by dotace byla přiklepnutá, a na ploše mezi Houbalovou a smyčkou se nekope. Radnice mluví o tom, že stavba by mohla začít ještě letos a park stát do dvou let — obojí ale výslovně podmiňuje tím, jestli dotace dorazí. A sama pro jistotu připomíná Líšeňskou rokli. Pro lidi z okolních paneláků to zatím znamená další sezonu pohledu na zarostlou plochu s vyšlapanými pěšinami místo na jezírko z vizualizací.

Od nelegálně vysázených stromů k platnému stavebnímu povolení uplynulo dvanáct let. Jestli přibude třináctý, nerozhodne projekt — ten je hotový do posledního koryta. Rozhodne dotační účet. Staré akáty, mezi které kdysi místní načerno zasadili ovocné stromky, mají padnout tak jako tak. Jestli se jejich dřevo promění v prolézačky, nebo zůstane jen na vizualizaci, nezáleží na architektech, ale na tom, kolik Brnu vyjde z evropských fondů.

Zdroje

• Park Houbalova je o krok blíž realizaci — brno-lisen.cz, 20.5.2026 — schválení materiálu k žádosti o dotaci, rozloha, vodní prvky
• Park Houbalova: zelená proměna blížící se realitě — brno-lisen.cz, 2.3.2026 — stavební povolení po čtyřech letech příprav
• Park Houbalova — hlavní stránka MČ Brno-Líšeň — dokumentový archiv, historie pozemku, geneze projektu
• Park Houbalova — výsledek ankety, 20.9.2021 — 378 hlasujících, poměr 77:23, notářské ověření
• Kousek divoké přírody nebo městský park? — ČRo Brno, 12.3.2021 — iniciativa jedlého parku, participativní rozpočet
• Projekt Parku Houbalova byl oceněn jako chytré řešení — brno-lisen.cz, 2023-12 — zvláštní cena poroty Chytrá města 2023
• Nový park v brněnské Líšni: do zelené oázy poteče voda ze střech — Brněnský deník, 6.3.2023 — odhad nákladů, popis vodních prvků
• Brněnská Houbalova ulice se na půl roku uzavřela — Zdopravy.cz, 11.5.2026 — uzavírka a oprava vozovky
• Sídliště Líšeň — encyklopedie.brna.cz — výstavba sídliště 1975–1985, urbanismus