Pítka v Brně: základní služba, které máme pořád málo

V parném odpoledni se na Moravském náměstí děti cákají v Brněnském moři — mělké fontáně, která v létě tryská a chladí. O kus dál teče z nenápadného kohoutku voda, ze které se může každý zdarma napít. Takových míst — pítek, těch opravdových — Brno v létě 2026 oficiálně eviduje jen čtyřiačtyřicet.

Voda zdarma je starší než vodovod

Veřejná voda zdarma uprostřed města přitom není žádný moderní vynález klimatické politiky. Je to jedna z nejstarších městských vymožeností vůbec. Antický Řím rozváděl vodu jedenácti akvadukty a přebytek tekl do veřejných kašen, které běžely nepřetržitě a pro chudinu znamenaly doslova přežití — voda šla nejdřív do kašen, teprve pak do lázní a soukromých domů. Středověká a renesanční města na tomtéž principu stála: kašna na náměstí byla pro většinu lidí jediný zdroj vody.

Moderní pítko, jak ho známe dnes, se zrodilo z epidemie. Londýn v polovině 19. století umíral na choleru z vody, a tak tam roku 1859 otevřeli první veřejnou pítku u kostela poblíž Snow Hill; ve špičce z ní denně pilo na sedm tisíc lidí a během dvaceti let vyrostlo ve městě skoro osm set kašen a napajedel. Paříž dostala svoje litinová pítka v roce 1872 jako dar boháče Richarda Wallace po hladomoru z pruského obléhání — stojí tam dodnes a Pařížané jim říkají prostě „les Wallace”. Řím udržuje svoje zelené kohoutky zvané nasoni ze stejné doby. Pítko je tedy infrastruktura stará dva tisíce let, kterou bohatá Evropa znovu objevuje pokaždé, když je horko nebo když dojdou peníze na lahvovou vodu.

Vídeň přidá za léto víc, než má Brno celkem

A právě teď je horko. Evropská města proto svoje sítě pítek překotně rozšiřují — a srovnání je pro Brno nepříjemné. Vídeň měla na jaře 2025 kolem šestnácti set veřejných pítek a za předchozí čtyři roky jich přidala pět set, k tomu stovku mlžících zařízení do ulic; svoji síť spouští každoročně kolem Světového dne vody na konci března. V přepočtu to dělá zhruba osmdesát pítek na sto tisíc obyvatel. Curych jich má přes dvanáct set a v hustotě je ještě o řád výš. Řím udržuje kolem dvou a půl tisíce svých nasoni, Paříž přes dvanáct set pítek různého typu. Berlín a Mnichov jsou na tom naopak bídně — pět až šest pítek na sto tisíc lidí. Brno se čtyřiačtyřiceti pítky na bezmála čtyři sta tisíc obyvatel sedí někde mezi nimi, blíž k německému dnu než k rakouské špičce.

Převedeno do jednoho čísla: kdyby Brno mělo hustotu pítek jako Vídeň, stálo by jich tu kolem tří set, ne čtyřiačtyřicet. Celosvětový průměr se pohybuje kolem třinácti pítek na sto tisíc lidí, čemuž by v Brně odpovídalo zhruba padesát — k tomu už má se čtyřiačtyřiceti blízko. Vídeňské úrovni se ale nepřibližuje ani náznakem.

Pítka, mlžítka a brněnský chaos

V centru se pár pítek najít dá — na frekventovaných místech, v parcích nebo u zastávek. Na řadě míst přibývají i mlžítka. Jenže právě u tak základní věci, jako je voda ve městě během veder, je vidět jeden problém: Brno v tom nemá pořádek.

O pítka se dnes dělí Veřejná zeleň města Brna, jednotlivé městské části a také magistrátní participativní rozpočet Dáme na vás, odkud vznikají nová pítka v rámci projektu „Napij se! – pítka v Brně“. Výsledek? Síť se rozrůstá pomalu, po jednom až dvou kusech ročně, ale přehled o ní je roztříštěný.

V oficiálních datech města je dnes uvedeno 44 pítek. Jenže ani to není kompletní číslo — některá pítka v datech chybí. Jinými slovy: město samo nemá úplně jasný a spolehlivý přehled, kde všude se lidé mohou napít. A když nemáme pořádně zmapováno ani to, co už existuje, těžko se pak dá smysluplně plánovat, kde pítka opravdu chybí a kde by v létě lidem nejvíc pomohla.

Provoz jednoho pítka přitom drahý není — pohybuje se v řádu stokorun až nižších tisíců ročně. Zato pořízení něco stojí: typizované nerezové pítko z participativního rozpočtu vyjde v průměru na 365 tisíc korun s DPH, protože se nedá jen postavit — musí se vykopat vodovodní přípojka a vodoměrná šachta, napojit odpad a získat stavební povolení. K tomu vandalismus: opakovaně se stává, že někdo ventil ucpe a pítko přestane téct. A sezónnost — pítka napojená na vodovod se přes zimu musí odstavit kvůli mrazu a na jaře zase zprovoznit, takže fungují zhruba jen od dubna do října. A málo používané pítko má vlastní úskalí: ve stojící vodě v potrubí může voda stagnovat, proto se musí pravidelně proplachovat. Žádná z těch věcí není neřešitelná. Dohromady ale vysvětlují, proč se síť rozšiřuje po jednom kuse a ne po stovkách jako ve Vídni.

Kolik by mělo být pítek

Otázka „kolik pítek je správně” nemá oficiální odpověď — žádná norma, kolik kohoutků na obyvatele má město mít, neexistuje. Existuje ale evropská směrnice o pitné vodě z roku 2020, která členským státům ukládá zlepšit přístup k pitné vodě na veřejných místech, zvlášť pro zranitelné skupiny; od roku 2029 budou navíc muset pravidelně reportovat, co pro to udělaly. Důvody jsou nasnadě. Vlny veder, při kterých senioři a malé děti potřebují pít a nemají vždy u sebe peníze ani láhev. A taky odpad: jeden člověk, který má kde dolít, ušetří za rok desítky plastových lahví. Voda z pítka je k tomu řádově levnější i čistší cesta než ta balená.

✕

Kde si v Brně tedy načepovat vodu

Než Brno dožene Vídeň, hodí se aspoň vědět, kde voda skutečně teče — a to je půlka problému. V městské anketě z roku 2024 víc než polovina lidí přiznala, že vůbec neví, kde pítka hledat, přestože devět z deseti si přeje, aby jich přibývalo.

Proto jsem brněnská pítka doplnil i do mapové aplikace Kam s ním?, která původně vznikla proto, aby lidem ukazovala, kam legálně odložit odpad, nepotřebné věci nebo kde najít sběrná místa. Postupně ji ale rozšiřuji i o další užitečná místa ve veřejném prostoru.

Na adrese kamsnim.cz/categories/pitko tak najdete průběžně doplňovaný přehled brněnských pítek i provozoven, kde vám zdarma dolijí láhev. Data jsem dali dohromady z více zdrojů, protože jedno spolehlivé místo, kde by byla všechna pítka přehledně a aktuálně, Brno zatím bohužel nemá.

Voda zdarma uprostřed města fungovala v Římě před dvěma tisíci let a v Londýně před půldruhým stoletím. Brno ji má taky — jen jí zatím teče z pár desítek kohoutků místo tří set. A ve vedru, jaké v létě ve městě panuje, člověk rychle zjistí, že najít pítko není detail, ale docela základní potřeba. Jenže když nevíte, kde ho hledat, i těch pár desítek pítek může být v praxi skoro neviditelných.

Zdroje

• data.brno.cz: Datový portál města Brna — oficiální evidence veřejných pítek
• Magistrát města Brna, Odbor participace: Pítka v Brně – co řekla anketa? (StoryMaps, listopad 2024) — anketa 616 respondentů, provozovatelé, ceny, projekt „Napij se!”
• Brno-střed: Vodní prvky a pítka
• Cosedeje.brno.cz: Víte, kde hledat pítka? Ve městě je jich přes dvacet
• Brno-střed: V parku na Moravském náměstí jako na dovolené — Brněnské moře, vodní prvek a cákání dětí
• Metropolitan Drinking Fountain and Cattle Trough Association, Londýn 1859
• Eau de Paris: Wallace fountains, 150 let, Paříž 1872
• VOL.AT: No Other City Has as Many Drinking Fountains as Vienna, 14.4.2025
• CityMonitor: Which cities have the most drinking fountains? — mezinárodní srovnání hustoty pítek na obyvatele
• Směrnice EU 2020/2184 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, čl. 16 — přístup k pitné vodě na veřejných místech
• Climate-ADAPT (EEA): Water uses to cope with heat waves in cities