Nová lávka u Riviéry v Brně: širší a průjezdná pro kola

Nová lávka u Riviéry v Brně: širší a průjezdná pro kola

U brněnské Riviéry nahradí úzkou lávku přes Svratku nová — čtyři metry široká, průjezdná pro cyklisty. Město za ni dá necelých 48 milionů, stavět chce v roce 2028.

Miroslav Kubásek Miroslav Kubásek · ·Pisárky ·Čertík

Horké červencové odpoledne, u pokladen Riviéry stojí fronta až k silnici. Od Anthroposu přijíždí po cyklostezce podél Svratky muž na kole, dojede k lávce přes řeku — a sesedne. Kolo protáhne kolem zábradlí za řídítka, vedle se po centimetrech míjí dvě maminky s kočárky, za ním čeká další cyklista, až se úzký profil uvolní. Žádná nehoda, žádná uzavírka. Jen běžný provoz na jediné pěší spojce, která od koupaliště vede přes řeku dál.

Ta lávka je tak úzká, že se po ní kolo vede pěšky. Město ji za necelých 48 milionů korun nahradí novou, širší a průjezdnou — jenže nejdřív v roce 2028. A není zdaleka jediné dřevo a beton nad brněnskou řekou, které dožívá a čeká, až na něj dojde řada.

Sesedněte z kola

Lávka u Riviéry spojuje dvě věci, které k sobě v létě patří: cyklostezku vedoucí podél Svratky od centra kolem Anthroposu a druhý břeh s dopravním hřištěm a koupalištěm. Kdo míří na kole k vodě, tudy musí. A právě tady naráží na konstrukci, která podle města nevyhovuje ani technickým, ani provozním požadavkům — úředním jazykem řečeno, že je prostě moc úzká. Cyklista sesedne, kočárek se s protijedoucím míjí po centimetrech, o víkendu se tu tvoří to, čemu se v dopravním plánování říká úzké hrdlo a čemu Brňan říká tlačenice.

A není to problém jen na dva letní měsíce. Cyklostezka podél Svratky je celoroční trasa — vede po ní lidi na kole i pěšky do práce, k přehradě i z centra ven, ať je koupaliště otevřené, nebo ne. Úzká lávka je tak úzká pořád, jen v létě je to vidět nejvíc, když se k dopravě přidá ještě dav mířící k vodě.

Háček je v tom, že lávka není jen lávka. Vede po ní zároveň produktovod — inženýrská síť zavěšená na konstrukci. Rozšířit ji na místě proto nejde jednoduše: nová mostovka by musela unést nejen víc lidí a kol, ale i to potrubí, a přitom zůstat stát nad řekou, která umí při povodni pořádně stoupnout. Přeložit nebo znovu zavěsit takovou síť bývá pořádný kus práce sám o sobě. Proto město neopravuje stávající lávku, ale staví celou novou o kus vedle — a starou nechá sloužit, dokud nová nestojí.

A tady se to komplikuje ještě jednou vrstvou, kterou většina lidí nerozplete. „Lávka u Riviéry” jsou v brněnských zprávách poslední rok tři různé stavby. Dvě nové lávky pro pěší nad silnicí městského okruhu na Bauerově, otevřené na podzim 2024. Malý mostek přes Svratecký náhon u samotného vstupu do areálu. A tahle — přes vlastní řeku. První dvě jsou nové a hotové. Ta třetí, po které se reálně chodí a jezdí k vodě, je zrovna ta, u které se sesedá z kola.

Lávka u Riviéry

O čtyři metry širší, o dva roky dál

Nová lávka má být široká čtyři metry — dost na to, aby se cyklista s chodcem minul, aniž by kdokoli musel dolů z kola. Vyroste přibližně čtyřiatřicet metrů proti proudu od té staré a stejně jako dnes ponese i produktovod. Investiční záměr už schválila rada města. Papírově je hotovo.

V praxi to ale znamená tohle: letos běží příprava — projektová dokumentace a majetkoprávní vypořádání pozemků, tedy ta neviditelná část, která umí projekt utopit klidně na roky. Za tím úředním slovem se skrývá docela konkrétní práce: pozemky pod novou lávkou a příjezdy k ní musí mít pořádně srovnané vlastníky, jinak stavební úřad povolení nevydá. Vykupuje se, směňuje, dohaduje — a teprve pak se smí kopnout do země. Pokud vše půjde podle plánu, stavba začne až v první polovině roku 2028. Kdy se po nové lávce poprvé projde, město zatím neřeklo.

Necelých osmačtyřicet milionů korun bez DPH má pokrýt přípravu i realizaci. Na lávku pro pěší a cyklisty to zní jako dost peněz; na brněnskou stavbu, která musí přeložit inženýrské sítě, vypořádat pozemky a postavit konstrukci schopnou nést potrubí přes rozvodněnou řeku, se to drží spíš při zemi. Otázka tedy není, jestli je nová lávka drahá. Otázka je, proč se na ni čeká do roku 2028 — a odpověď nemá s Riviérou nic společného.

Devětačtyřicet z 291

Leží totiž v číslech, která Brno dlouho neukazovalo rádo. Koncem roku 2019 měla brněnská evidence 291 mostů a lávek. Devětačtyřicet z nich — zhruba každá šestá — bylo ve špatném až havarijním stavu. Město tehdy hodnotilo konstrukce stupni jedna až sedm: pětka znamená špatný, sedmička havarijní, tedy na hranici uzavření. Havarijní přitom neznamená hned zavřeno — spíš roky provozu s omezením, sníženou nosností a odkládanou opravou, přesně jako u lávky, po které se vede kolo. Ten poměr je slušný vzorek toho, v jaké kondici brněnská drobná mostní infrastruktura dlouhodobě je — a přes Svratku platí dvojnásob.

Konkrétně: lávka Bernáčkova v Komíně byla v roce 2019 na sedmičce, tedy havarijní, a musela se nahradit celá novou konstrukcí. Popraskaný Jundrovský most na Veslařské, léta odkládaný, čeká rozsáhlá rekonstrukce za víc než 180 milionů korun včetně DPH; její start město naplánovalo na první polovinu roku 2026. Letenská lávka figuruje v seznamech k opravě dlouhé roky a právě u ní dnes cyklostezce podél Svratky končí bezpečný komfort. A hned u samotného vstupu do Riviéry vedla táž evidence z roku 2019 ještě jeden problém — malý mostek přes Svratecký náhon ve velmi špatném stavu. U jednoho koupaliště se tak sešly rovnou dva dožívající přechody. Vzorec se opakuje pořád stejně: konstrukce doslouží, pár let se o ní mluví, pak se buď opraví, nebo vedle ní vyroste nová.

Systém, který má tyhle případy podchytit dřív, než spadnou, přitom vznikl až po varování odjinud. Když v prosinci 2017 spadla do Vltavy pražská Trojská lávka a zranila chodce, brněnská dopravní komise prosadila jakýsi rodný list pro každý most — evidenci stavu a odpovědnosti napříč správci. To slovo „napříč” je klíčové. Mosty a lávky v Brně totiž nemá pod sebou jeden úřad: dělí se o ně městské Brněnské komunikace, Jihomoravský kraj a stát přes ŘSD. A než se u konkrétní lávky vyjasní, kdo ji vlastní a kdo platí opravu, uplyne klidně pár let jen papírováním.

Miliardy tečou vedle

Skoro absurdní na tom je, kolik peněz kolem té úzké lávky mezitím proteklo. Pár set metrů po proudu otevřelo Brno v roce 2025 Rullerovo nábřeží — brněnskou náplavku za zhruba 1,5 miliardy korun, tři kilometry nových stezek, pobytové schody, kavárnu; z toho víc než 760 milionů dorazilo z evropských peněz. Kousek nad Riviérou vyrostly ony dvě lávky nad městským okruhem, samotné jako součást půlmiliardové přestavby Bauerovy. A další etapa protipovodňových opatření na Svratce, ta v Trnité, má do roku 2028 spolknout skoro 3,8 miliardy a přinést nový povodňový park i vedlejší rameno řeky.

Peníze na velké gesto se tedy najdou. Reprezentativní nábřeží, kde se dá vyfotit a přestřihnout páska, dostane miliardu a půl; úzká pracovní lávka, po které se každý horký den vede kolo k vodě, čeká, až se dořeší pozemky. Není to spiknutí ani hloupost úředníků. Velké stavby mají evropské dotace, pevné termíny a politickou váhu — drobné lávky nemají nic z toho. Mají jen to, že se po nich denně chodí.

A přitom právě tahle lávka není žádná okrajová věc. Cyklostezka podél Svratky je páteřní trasa přes celé město a mezi Riviérou a novou náplavkou jí dnes chybí posledních zhruba šest set metrů, které chce Brno dostavět do roku 2027. Odtud vede dál po břehu až k přehradě, takže úzká lávka u Riviéry sedí přesně na spojnici centra, koupaliště a hráze — tři cíle, kam Brňané v létě míří nejčastěji. Až se chybějící úsek dostaví, svede se sem provoz z obou směrů a stará lávka se stane tím nejsevřenějším místem na jinak komfortní stezce. Řešit ji tedy není luxus — je to podmínka, aby dávaly smysl ty miliardy utracené kolem.

Nová lávka u Riviéry nakonec přijde. Bude širší, projede se po ní na kole a jedním brněnským úzkým hrdlem bude méně. Do té doby — tedy nejmíň dva roky — se u vody dál sesedá z kola. A lávka u Riviéry v tom není poslední na řadě. Jen zrovna ta, na kterou se dostalo.

Zdroje

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Zpět na Lokality

Mohlo by vás také zajímat