Když jste dřív prošli prostorem před brněnským hlavním nádražím, zažili jste přesně to, co lidé v anonymní pocitové mapě města popsali nejčastěji: hloučky pod přístřeškem, ostrý zápach moči a pocit, že tohle místo prostě není v pořádku. Letos na jaře se ale v lokalitě něco změnilo. Magistrát a městská policie nasadily „těžkou váhu“ – nepřetržitý dohled a úklid v hodinovém taktu.

Nonstop dohled a čekání na data

Ten rozdíl je vidět na první pohled i nádech. Ve všední dny teď prostor od Bašt po Grandhotel kryjí dvě hlídky strážníků nepřetržitě, doplňují je sociální pracovníci a v hodinových intervalech projíždí kropicí a zametací vozy. Brno-střed dokonce zavedlo úklid v režimu 24/7. Je to masivní nasazení sil, které má vyvolat dojem, že město konečně převzalo kontrolu nad místem, kde se Brňané podle dat dlouhodobě nejvíc bojí. A i když se logicky nabízí otázka, zda tato náhlá a intenzivní péče o čistotu chodníků nesouvisí s blížícími se říjnovými volbami, skutečným testem upřímnosti bude až to, jestli strážníci v lokalitě zůstanou i po listopadovém sčítání hlasů.

Zatímco oficiální místa hlásí zklidnění, my bychom měli zůstat nohama na zemi. Nezávislá data o tom, jestli se tam opravdu méně páchá trestná činnost, zatím chybí a statistiky, kterými se argumentuje, popisují stav před startem tohoto nového režimu. Máme tedy zatím jen vizuální zlepšení, jehož trvanlivost je nejistá.

Proč „jen“ strážník nestačí?

Brno se v této lokalitě dlouhodobě točí v kruhu. Tragédie z roku 2023, kdy při požáru zahynulo osm lidí bez domova, sice nastartovala debaty o finském modelu „Housing First“, ale ty postupně utichly a nahradila je opět represe. Jenže i ta má své limity. Od roku 2017 už v zákoně neexistuje institut „zákazu pobytu“, takže město dnes nemůže nikoho jednoduše vykázat jen proto, že se mu nelíbí jeho přítomnost.

Strážník bez pořádných zákonných nástrojů je pak často jen drahým dozorem. Může řešit otevřený alkohol, ale vymoct pokutu od člověka bez prostředků je prakticky nemožné. Navíc se začíná projevovat klasický efekt přelévání problému – pokud vytlačíte lidi z Hlaváku, nezmizí ze světa, jen se posunou o pár set metrů dál, například na náměstí Svobody. Vyčistit jednu výkladní skříň za cenu toho, že si umažete tu druhou, není řešení, ale jen stěhování nepořádku.

Rok 2034: Architektura bez laviček

Skutečná proměna prostoru je dnes v rukou architektů a desítek miliard korun. Stavba nového hlavního nádraží má začít v roce 2028 a provoz je plánovaný na rok 2034. Právě v tomto projektu se skrývá nejkontroverznější část brněnského plánu. Nizozemští architekti z ateliéru West 8 totiž navrhli prostor, který se řídí principy tzv. hostilní architektury.

Vize je to radikální: žádné lavičky, žádná zákoutí, žádné parky v těsné blízkosti budovy. Strategie je prostá – pokud v prostoru nebudou žádné fyzické záchytné body, lidé se tam nebudou koncentrovat. Je to funkční urbanistický trik, který sice vyčistí okolí terminálu, ale po městě ponechává viset otázku, kam se ty stovky lidí, kteří nemají kam jít, nakonec uchýlí. Tato odpověď v architektonických plánech není, přestože právě ona rozhodne o tom, jak se budeme v Brně cítit za deset let.

Mezi represí a soucitem

Dnešní stav u nádraží je takovým bodem mrazu. Město sice ukazuje svaly, ale skutečný sociální problém jen překrývá čistým asfaltem a uniformami. Máme teď několik let do otevření nového nádraží na to, abychom vymysleli skutečný „brněnský model“. Ten by měl kombinovat nulovou toleranci k agresi s masivním posílením programů, které ty lidi vytáhnou z ulice dál než jen za roh k Tescu.

Pokud totiž nevyřešíme příčinu jejich pobytu venku dnes, nová betonová architektura snad za deset let sice vyčistí prostor před moderní nádražní budovou, ale pocitová mapa Brna bude vypadat úplně stejně – jen ty červené tečky strachu budou svítit na jiných místech.

Aktuální vývoj

7.6.2026 – Poznámka z místa: co vidím, když tudy procházím

Procházím přednádražím opakovaně a nemůžu se zbavit dojmu, že se pod povrchem zase tolik nezměnilo. Lidé, kvůli kterým opatření vzniklo, odsud nezmizeli. Část z nich se jen posunula o kus dál — mimo přímý dohled hlídek, např. na Náměstí Svobody.

Mluvím i z vlastní zkušenosti. Včera jsem byl osobně slovně napaden jedním z lidí bez domova pod vlivem alkoholu, kteří tam pravidelně vysedávají a obtěžují cestující na zastávce tramvaje č. 1 směrem na BVV. Byla sobota večer, zhruba 23:00 — tedy exponovaný čas — a strážníci nikde… kdy jindy by tam měli být?

Je to moje osobní zkušenost a pozorování. Právě rozdíl mezi oficiálním tvrzením, že „se to zklidnilo“, a tím, co může každý vidět přímo na ulici, je důvodem, proč by město mělo zveřejnit nezávislá data. Nejen počty sepsaných přestupků, ale skutečný obraz toho, zda se situace opravdu zlepšila.

15.5.2026 – Po třech týdnech: stovky přestupků, ale jen přestupky

Brněnský deník zveřejnil první čísla z ostrého provozu. Mezi 23. dubnem a 14. květnem strážníci u nádraží zaznamenali přes sedm set přestupků — nejčastěji pití alkoholu na veřejnosti a kouření na zastávkách. Ta čísla ale neměří pokles kriminality, jen aktivitu hlídek — kolik toho strážníci stihnou sepsat, ne jestli se na místě mění podstata problému.

Zdroje: Brněnský deník, 15. 5. 2026, cosedeje.brno.cz