Brno pod lupou
Brno pod lupou
Brno je divočejší, než si myslíte. A mapovat ho může každý.
Návody
#příroda#ekologie#biodiverzita

Brno je divočejší, než si myslíte. A mapovat ho může každý.

Na svahu nad Novým Lískovcem kvete jedna z největších populací koniklece velkokvětého ve střední Evropě. Brňané kolem ní každé jaro chodí po cestě a většina z nich o tom neví. Mapovat brněnskou přírodu dnes přitom může s mobilem v ruce každý — a data nejsou hra, putují do státní databáze, kterou používají úřady i Natura 2000.

MK Miroslav Kubásek ·

Konec dubna, mírný svah nad Novým Lískovcem, naučná stezka vede mezi mezemi. Ze země se zvedají fialové zvony, na nich stříbřité chmýří. Většina lidí, kteří kolem prošli, nezná jejich jméno — a netuší, že stojí uprostřed jedné z největších populací koniklece velkokvětého ve střední Evropě. Botanické zdroje uvádějí na Kamenném vrchu zhruba 63 tisíc trsů.

Brno má třicet zvláště chráněných území na zhruba čtyřech stech hektarech, dvanáct evropsky významných lokalit Natura 2000 a dva přírodní parky o celkové ploše přes čtyři tisíce hektarů. Na to, jaké má město pověst — kongresové centrum, krajská metropole, druhé největší město v republice — je to překvapivě hutná síť. A v posledních letech k jejímu mapování už nestačí jen úředníci a profesionální biologové. Stačí mobil, aplikace a o víkend méně času.

Brno v ochraně přírody nikdy nebylo druhořadé

Brno má v dějinách ochrany přírody bohatou historii. Augustiniánský klášter na Mendlově náměstí byl ve druhé polovině 19. století jedním z nejvýznamnějších evropských center přírodovědného myšlení — Gregor Mendel tu mezi lety 1856 a 1863 vypěstoval přes deset tisíc rostlin hrachu a v roce 1866 publikoval to, co se později stalo základem genetiky. Klášter pracoval pod heslem „skrze vědu k moudrosti” a v Brně to nebyla póza.

V roce 1922, sotva čtyři roky po vzniku republiky, založil profesor Josef Podpěra na pozemcích bývalého městského chudobince na Kotlářské botanickou zahradu nově vzniklé Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Skleníky pak vyrostly mezi lety 1932 a 1934, postavili je svépomocí. Zahrada funguje dodnes a její základní členění z dvacátých let je v podstatě zachované. Za první republiky sídlil v Brně i jeden ze dvou památkových úřadů, který se staral mimo jiné o tehdejší síť přírodních rezervací.

Po válce se ochrana přírody konsolidovala státními výnosy. Druhého září 1950 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění státní přírodní rezervací Hádeckou planinku. O dvacet let později, v listopadu 1970, dostal status chráněného území Červený kopec — geologická lokalita, která uchovává nejúplnější profil čtvrtohorních spraší ve střední Evropě, třináct půdních komplexů a zhruba dva miliony let evropského klimatu v jediném svahu. Postupně přibývaly Stránská skála, Kamenný vrch, Holásecká jezera a další desítky maloplošných území. Současný stav vznikal po kouscích pět dekád.

Třicet rezervací, jeden referát, několik organizací nad rámec

Agendu zvláště chráněných území v Brně vede Referát ochrany přírody a krajiny Magistrátu města Brna. Konkrétní rozpočtovou položku jen na péči o rezervace město veřejně neagreguje — peníze tečou napříč rozpočtem životního prostředí, příspěvkovou organizací Veřejná zeleň města Brna a smluvními partnery v terénu. Z magistrátních materiálů se tedy nedá jednoduše říct, kolik konkrétně stojí péče o samotná chráněná území.

Praktickou péči o většinu brněnských chráněných lokalit zajišťuje Rezekvítek, brněnská nezisková organizace, která vznikla v roce 1991. Pracuje téměř ve všech maloplošných chráněných územích v Brně — sečou orchidejové louky, řezají nálety, někde záměrně narušují půdu, aby se vrátily druhy, jež potřebují chudé a otevřené stanoviště. Je to detail, na který se zapomíná: většina chráněných luk a strání u nás vznikla díky stovkám let pasoucího se dobytka a kosení. Když to přestane, nepřijde tam „divočina” — přijde nálet a druhy zmizí. Ochrana přírody znamená kosit, řezat a opakovat, ne nedělat nic.

Vedle Rezekvítku zajišťuje environmentální vzdělávání školské zařízení Lipka — pět pracovišť v Brně a jedno v Krásensku, výukové programy pro školy, akce pro veřejnost, mimo jiné i tradiční Den Země. Ten letošní proběhl 18. dubna v parku Kraví hora a téma znělo „Posviťme si na to!” — světelné znečištění, vliv pouličního osvětlení na rostliny i živočichy. Více než dvacet organizací, koncerty, panel, science show a vstup zdarma.

Pět míst v Brně, kde stojí za to se dívat a chodit pomaleji

Kamenný vrch v Novém Lískovci a Kohoutovicích je chráněn od konce sedmdesátých let. Jeho hlavní bohatství je ta koniklecová kolonie na jihovýchodních svazích — botanické zdroje uvádějí zhruba 63 tisíc trsů a řadí ji k největším ve střední Evropě. Kolem prochází osmitabulová naučná stezka, jaro je nejlepší čas.

Hádecká planinka se rozkládá na 83 hektarech vápencové plošiny v severovýchodní části města. Patří do CHKO Moravský kras a je nejstarší doložená rezervace přímo v Brně. Kvete tu kosatec pestrý, kavyl Ivanův a kriticky ohrožený hadinec nachový; v dubových lesích žije roháč obecný a hnízdí tu padesát dva druhů ptáků.

Stránská skála ve Slatině — šestnáct hektarů jurského vápence starého zhruba 155 milionů let. Místo, které je zároveň přírodní památkou (od 1992) a archeologickou lokalitou. Roste tu silná populace koniklece velkokvětého a vstavač vojenský; létá tu jasoň chocholouškový a otakárek fenyklový. V jeskyních zimují vrápenci malí, jeden z chráněných druhů netopýrů.

Holásecká jezera v Tuřanech tvoří soustava deseti propojených tůní na Černovickém potoce, mezi dálnicí D1 a dálnicí D2. Místo na pohled banální. A přesto tu hnízdí bukač malý, slavík obecný a krutihlav obecný a v posledních letech se tu objevuje bobr evropský. Mokřadní refugium uprostřed dopravního uzlu.

Červený kopec je geologická extra třída. Jen 0,55 hektaru ve Štýřicích, ale zachycuje takový rozsah klimatických dějin, že ho jako referenční lokalitu používají paleoklimatologové z celé Evropy. Pro laika není moc na co se dívat — pro vědce je to jeden z nejdůležitějších bodů kontinentu.

Telefon jako mapovací přístroj

Nálezová databáze ochrany přírody, kterou provozuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, obsahuje přes 34 milionů záznamů o výskytu druhů. Data z ní úřady reálně používají — při posuzování vlivů na životní prostředí, při vyhlašování výjimek, při aktualizaci plánů péče i v rozhodování o stavbách v evropsky významných lokalitách. Plný veřejný přístup je od roku 2018 (s výjimkou nejcitlivějších druhů, kde lokalita zůstává rozmazaná).

Vstupních kanálů do databáze je víc. Pro občana je nejjednodušší aplikace BioLog, do které AOPK zatím nasbírala přes 13,7 milionu záznamů. Funguje na webu i jako mobilní aplikace pro Android a iOS. Vyfotíte druh, aplikace zaznamená čas a GPS, vy přidáte název a komentář. Záznam putuje k validaci a pak do NDOP. Kdo si na určení druhu nevěří, najde alternativu v iNaturalistu — globální platformě s automatickou AI identifikací, která data následně sdílí s vědeckými databázemi.

Kalendář občanských mapování je v Česku poměrně bohatý. Lednová Ptačí hodinka České společnosti ornitologické přivedla v ročníku 2026 rekordních téměř čtyřicet tisíc lidí a přes osm set tisíc napočítaných ptáků. Sčítání trvá hodinu, dělá se z okna nebo zahrady. Globální iniciativa City Nature Challenge proběhla v Brně 24. až 27. dubna 2026 — koordinovala ji Hvězdárna a planetárium s Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity, mapovalo se přes iNaturalist, výsledky letošního ročníku se zveřejňují 13. května. Motýlí půlhodinka má dva termíny — 1. až 7. června a 13. až 19. července — a loňský ročník nasbíral kolem šestatřiceti tisíc pozorovaných motýlů.

Co stojí za zmínku a v aplikacích to vidět nebude: klikat druh do telefonu není totéž co se starat o lokalitu. Mapování je první krok, který má smysl jen tehdy, pokud někdo tu louku v září poseká, někdo na podzim vyřeže nálety a někdo na jaře zkontroluje, jestli orchideje zase vyšly. To je práce Rezekvítku, ČSOP a místních ochranářů. Kdo chce přejít z mapování na péči, najde u nich víkendové brigády.

Kdy a co se vyplatí mapovat

Sezona má svou logiku. Zima patří ptákům na krmítkách a sčítání zimovišť netopýrů, jaro koniklecům, vstavačům a kontrolám hnízd, léto motýlům a vážkám, podzim houbám a tahu ptáků. Duben a květen jsou nejintenzivnější vlna jarní vegetace — kvete většina jarních druhů, přilétají poslední tažní ptáci, hmyz se rozjíždí. Aplikace pomůže s určením, validátor data ohlídá, NDOP je archivuje na desetiletí dopředu.

Brno není přírodovědný ráj jako Šumava nebo Pálava. Má ale na to, čím je — krajskou metropolí s tramvajemi, dálnicí a milionovým provozem — přírody pozoruhodně hodně. A v ní druhy, které by se daly čekat jinde. Třicet rezervací, dvanáct evropských lokalit, jedna z největších koniklecových kolonií ve střední Evropě, vrápenci ve skále nad sídlištěm, bobr u dálničního propustu. Většina toho čeká, aby si toho někdo všiml. Ideálně s aplikací v ruce.

Co sledovat dál

  • Výsledky brněnského City Nature Challenge — počet druhů a pozorování, zveřejnění 13. května 2026 na citynaturechallenge.cz
  • Motýlí půlhodinka 1.–7. června a 13.–19. července 2026 — partnerem v Brně je Zoo Brno

Zdroje

Líbil se vám článek? Sdílejte ho.

Zpět na Návody

Mohlo by vás také zajímat

Téma Divočáci v Brně: Proč odlov nestačí

Divočáci v Brně: Proč odlov nestačí

Divočáci pravidelně ničí zahrady a hřiště v několika brněnských čtvrtích. Magistrát vydal povolení k lovu, zkouší se odchytové klece a drony. Ale za rostoucí…

Číst →